To, že člověk odpočívá zábavou je vidět třeba o víkendech a odpoledne. Tenisové kurty se zaplní a lidé hrají až se z nich kouří. Jiný člověk to nechápe, co může být zábavného na tom, když se honí za tím malým kulatým nesmyslem. Bouchnou do něj a pak čekají, aby si mohli bouchnout zase. Patrně to vědí jen oni sami. Třeba doufají, že se z nich stane profesionální tenista, nebo prostě jen chtějí porazit svého soka. Naložit to šéfovi alespoň v tenise, když už to nejde v práci.  

Důvodů je spousta a pokud ti lidi baví, tak proč ne. Ten, kdo se jim diví má třeba jinou zábavu. Ten hraje šachy, což je, věřte nevěřte, také sport. Ani já nechápu, proč je tak řazen a proč není sportem také člověče nezlob se nebo kloboučku hop. Ale to ponechme stranou. Takový tenista zase nechápe, jak někdo může kynout za stolem a posunovat jakési podivné figurky. Co z toho má? U tenisu hubneme, ale tady? U přátelských šachových partií je dokonce k vidění pivo a například obložené chleby na stole. Hráči se ládují a přitom doufají, že soupeř udělá chybu.  

Oba dva sporty jsou každý jiný, a přitom ve své podstatě touhy po výhře v tomto stejné. Ovšem zábava není pouze sport. Může to být i nakonec v perexu zamítnutá zábava tancem. To také spousta lidí nechápe. Přemýšlejí proč ti lidé trdlují na parketu a při tom se zcela neesteticky potí. Dělají směšné pohyby jako opice a výsledek není žádný. Ani neporazili soupeře, takže pocit vítězství tu není.  

Budete se divit, ale je. Oni sami jsou tím pocitem tance opojení a cítí se jako vítězové, že zvládli nějako složitou figuru. A totéž platí u tanečních zábav na vesnicích. Zde mají také podobný pocit, ale obvykle z něčeho jiného. Pokud jste se v některé skupině našli, je to jen dobře. Třeba se přestanete divit, že se někdo diví zrovna vám. A vy se zase nedivte jemu, protože to byste z údivu nevyšli.