Zvítězí rozum nebo populismus?

Už delší dobu se naší zemi ekonomicky nedaří. Nejen že se nedá mluvit o rozkvětu, ale naše situace přímo klesá ke dnu. Ekonomika chřadne, nevzkvétá, a jediné, co utěšeně roste, je státní dluh. Tedy náš společný dluh, o kterém se tolik lidí naivně domnívá, že jich se to netýká. Jenže i jich se to týká. Týká se to totiž každého z nás, všech, kdo jsou v této zemi doma.

Většina předchozích vlád uměla dělat hlavně jediné – dluhy. To jim šlo lépe než co jiného. A tak jsme se dostali až do dnešní situace, v níž už se vážně musí šetřit. Jenom slepci nebo zcela naivní lidé či populisté jsou ještě schopni tvrdit, že je náš státní dluh nízký. Protože si lehce zjistíte, jak velkou částku by měl průměrně uhradit každý z nás. A ta, kterou nás kdysi šokovala jedna z politických stran, když jako součást své volební kampaně rozesílala falešné složenky s výzvou k úhradě onoho dluhu, je už dávno minulostí. Už dávno nedlužíme jenom čtvrt milionu na každého Čecha. A kdo to dokáže zaplatit? Někteří z nás sice mají dost velké úspory, ale co ti ostatní?

Dnešní vláda konečně učinila pokus něco málo ušetřit. Byla to vzhledem k panující situaci sice minimální a nic moc neřešící úspora, ale aspoň že to. Ale čeho se tato vláda za svůj pozitivní přístup k problémům nás všech dočkala? Měli bychom jí být aspoň trochu vděční, jenže namísto toho přišla stávka. Že prý nás tato vláda ožebračuje. A to proto, že nemá z čeho brát a nechce nás zadlužovat takovým tempem jako její předchůdci.

Prý proti škrtům protestoval až milion našinců. Což je hodně smutné. Krátkozraké. A určitě nelze říci rčení, že nevědomost hříchu nečiní. Tato stávka ve skutečnosti nebyla za blaho našich dětí, ale proti nim. Protože dnešní dluhy budou platit ještě i ony.

A co je na tom pozitivní? Snad jedině naděje, že zatímco milion Čechů protestoval, bylo snad zbývajících devět a půl milionu opačného názoru. Protože jestli ne, skončí to s námi jednoho dne ekonomicky hodně špatně.